Uzení je proces konzervace potravin, který je známý a používaný už od starověku. Lidé zjistili, že zásadní vliv na trvanlivost potravin má obsah vody, proto potraviny nejprve sušili na slunci, později nad ohněm. Maso se také konzervovalo a uchovávalo naložením do soli. Uzení je proces, kdy se maso konzervuje pomocí tepla a kouře. Maso se tímto způsobem vysuší a získá specifickou chuť a vůni.

Podle teploty rozlišujeme 3 typy uzení – uzení studeným kouřem, teplým kouřem a horkým kouřem.

Přečtěte si také článek:
Jak správně naložit maso na uzení?

Uzení studeným kouřem

Za uzení studeným kouřem se považuje uzení s teplotou do 20 °C. Používá se za účelem dlouhodobého uchování vyuzeného masa, klobás a salámů. Výrobky vyuzené studeným kouřem se často očkují ušlechtilou plísní, která zlepšuje chuť a prodlužuje jejich trvanlivost.

Uzení má celkově 3 fáze – rozvlažení, osušení a uzení.
Při rozvlažení se maso nebo uzeniny prohřejí 20 až 30 minut ve vodě ohřáté na 30 °C. Poté přichází na řadu osušení, kdy se maso zavěsí do udírny předehřáté na 30 až 40 °C, dvířka necháme pootevřená, dokud maso neoschne. V této fázi netopíme pilinami. Při uzení snížíme teplotu na 20 °C (dle konkrétního masného výrobku) a udíme 2 až 3 dny nebo déle podle konkrétního receptu.

Elektrické udírny umožňují přesné nastavení teploty, času a dalších parametrů.

Uzení teplým kouřem

Uzení teplým kouřem je nejběžnější způsob používaný v domácích podmínkách. Maso se udí při teplotě do 60 °C, což zamezí odkapávání tuku. Jednotlivé fáze uzení jsou rozvlažení, uzení a vypalování. Při rozvlažení maso či uzeniny prohřejeme ve vodě o teplotě 70 °C. Šrůčky masa prohříváme cca 30 minut, tenké párky asi 5 minut. Výsledná teplota uzených produktů by měla být přibližně 60 stupňů. Prohřáté vyndáme a necháme okapat. 

Fáze uzení: maso či uzeniny zavěsíme do udírny předehřáté na 60 °C a necháme při otevřených dvířkách osušit. Po osušení udíme už se zavřenými dvířky při teplotě do 60 °C. Maso udíme 6 až 24 hodin podle druhu a velikosti masa, uzeniny 4 až 12 hodin.

Fáze vypalování: na konci uzení zvýšíme na 30 až 60 minut teplotu na 70 až 80 °C. Vypalování se týká pouze masa, uzeniny by mohly popraskat.

Uzení horkým kouřem

Při uzení horkým kouřem se teplota pohybuje v rozmezí 80 až 100 °C a využívá se pro úpravu masa pro okamžitou spotřebu. Doporučuje se pouze pro maso, protože u uzenin hrozí popraskání střívek a přílišné vysychání. Udíme vždy vlhkým kouřem, což znamená, že topíme navlhčenými pilinami. V případě horkého kouře se nejedná o uzení v pravém slova smyslu. Maso nekonzervujeme, ale pouze tepelně upravujeme.

Jednotlivé fáze uzení horkým kouřem jsou rozvlažení, osušení, uzení a vypalování. Rozvlažení probíhá ve vodě zahřáté na 90 °C, kusy masa o váze 1 až 1,5 kg prohříváme přibližně hodinu. Poté necháme maso okapat.

Při osušení zavěsíme maso do udírny předehřáté na 60 °C, dokud není maso suché. Postupně zvyšujeme teplotu až na 90-100 °C. Zvedání teploty by nemělo být příliš rychlé, aby se na mase neudělala tvrdá krusta, přes kterou se do masa nedostane aroma z kouře.

Ve fázi uzení topíme vlhkými pilinami a udržujeme vlhký kouř, který zabrání přílišnému vysoušení. Délka uzení je závislá na konkrétním receptu (dle velikosti a druhu masa).

Vypalování probíhá přibližně 10 minut při teplotě 120 až 150 °C.

Domácí údírna postavená svépomoci.

Jaké dřevo je vhodné na uzení?

Druh dřeva, který dáváme do topeniště udírny, má zásadní vliv na chuť a vůni výsledných domácích výrobků. Dřevo může mít podobu polínek, hoblin nebo pilin. Vlhkými pilinami lze také velmi dobře regulovat teplotu. Pokud potřebujeme teplotu v udírně snížit, přiložíme hrst vlhkých pilin, které utlumí hoření a zároveň vytvoří kouř.

Pro uzení je nejvhodnější dřevo tvrdé nebo dřevo ovocných stromů. Nejčastěji se používá bukové dřevo a piliny, dřevo z jabloně, hrušně, olše nebo břízy. Dřevo ze slivoní není vhodné samostatně, protože maso po něm bývá štiplavé. Používá se pouze pár polínek nebo hrst pilin na konci uzení pro zvýraznění chuti.

Do topeniště je možné přidat také jalovec, tymián, rozmarýn či jiné byliny nebo voňavá dřeva pro zajímavější vůni masa.

Udit je možné i v kotlovém grilu.

Na co si dát pozor?

Vyhnout bychom se měli dřevu z jehličnanů, které obsahuje pryskyřice. Chuť masa dokáže zkazit i ztrouchnivělé dřevo nebo dřevo napadené houbami či chorobami.

Před uzením musí být dřevo zbaveno kůry, která by dala masu nahořklou chuť.

Topit v udírně lze i pilinami nebo hoblinami. U pilin si dávejte pozor, aby nevznikly při řezání motorovou pilou. Můžou totiž obsahovat kapky oleje a znehodnotit celou várku masa. Při spalování motorových olejů navíc vzniká celá řada škodlivých látek.

- PR -